O vyrovnávání se s utrpením.

Gautama Buddha učí, že veškerý život, veškerá existence je utrpení.

Všechny cítící bytosti zakoušejí utrpení plynoucí z pomíjivosti. Všichni stárneme, stáváme se nemocnými a umíráme. Tuto zkušenost Gautama nazývá bezprostředně smutnou.

Na své životní cestě se setkáváme se stanicemi, o nichž si - zpočátku - myslíme, že bychom se jim raději vyhnuli. Získáváme přátele - a zase je ztrácíme. Kráčíme světem a kráčíme sami na své cestě. Je to však skutečně pravda?

Všechny mé zkušenosti se sebou samým mě učí, že můj základní přístup k tomuto světu a jeho bytostem zůstává po léta pravděpodobně stejný. Možná, že s přibývajícím věkem čerpám a čerpala jsem poučení z minulých zkušeností svého současného života, nicméně mé zkoumání a hledání sounáležitosti všech bytostí se v podstatě nezměnilo.

Získané zkušenosti nás mohou učinit obratnějšími a sebevědomějšími v našem bytí a vystupování, přesto se stále řídíme svými *naprogramovanými* vlastnostmi a charakteristikami, které jsme si s sebou přinesli do této existence.

Být si navzájem pomocí a útěchou - tak vidím smysl života. A to v tomto pořadí. Dávat a přijímat útěchu může být úlevou a balzámem pro utrápenou, trpící duši; vzít ji láskyplně za obě ruce a ukázat jí cestu, jak svou pohromu překonává vlastními silami, je podle mého současného poznání královská cesta.

Můj pocit, můj smysl pro jednotu všeho bytí, všech duší, ve mně probouzí touhu "udělat" se. Jak bychom se mohli stát učiteli, kdybychom sami na vlastním těle nepocítili, jaké to *je* hledat? Všichni jsme věční studenti.

To NEznamená, že jako studenti nemáme co dát. Spíše to naznačuje myšlenku, že se můžeme otevřít zázrakům tohoto světa. VĚČNÍ.

Problémy už nejsou problémy, když jsme je zvládli, ale zvládnuté výzvy.

A všechno v životě má svůj smysl.

Nám se motivy božského zdroje nemusí vždy zdát srozumitelné a pochopitelné. Přesto, a právě proto, nejsem přítelem následování dogmatických nauk.

Naše hledání zkušeností nás vrhlo do života - a po každé příčině následuje následek. Proto můžeme, když cítíme obzvlášť výrazné formy utrpení, provádět výzkum příčin. Neboť veškeré bytí je proměnlivé TADY a TEĎ.

Láska je vždy upřímná.

Láska je síla, která vede atomy k sobě, a láska je síla, která nutí atomy vytvářet další spojení, když je "čas".

Pokud budeme vždy stát s vědomím, že jsme všichni nesmrtelné, věčné bytosti, mohou se naše současné prožitky stát relativními. V dobrém i ve zlém.