Dva mniši

Následující podobenství o dvou mniších jsem již zveřejnil ve starém fóru Duchové. Protože jsem ale právě dnes znovu zažil, jak cenné je nechat svou mysl pobývat v *teď a tady*, aby se sebrala, vkládám sem krátké vyprávění znovu čistě...




Dva buddhističtí mniši kdysi tiše putovali dávnou Indií. Bylo období monzunů a cesty byly zemité.

Pak na jedné křižovatce potkali vysokou ženu v krásných šatech. Cesta byla zaplavená a blátivá a paní tam stála a přemýšlela, jak se dostat z jedné strany na druhou.

Vtom jeden z obou mnichů, ten starší, vzal paní bez okolků do náruče a přenesl ji - mlčky - na druhou stranu cesty.

Tam ji položil zpět na zem a oba mniši mlčky pokračovali v cestě.

Večer, když dorazili do kláštera a dlouho prováděli meditace, se mladší zeptal staršího:

My mniši máme zakázáno se na ženu jen podívat, natož se jí dotknout. Proč jsi ji tedy přenesl přes cestu?

Druhý se usmál a řekl: "Cože?