Smrt.
Zdravím vás, milí,
Přečtěme si, prosím, následující slova *tiše*, *poznáváním-dýcháním* a meditativním vnímáním, ve smyslu vcítění se do situace, všechna.
Jedním z nejcennějších darů, které nám Otec připravil, je naše naříkání a stěžování si na smrt.
Lidské bytosti zakoušejí pravdu o životě především při odchodu milované osoby. Na rozdíl od veškerého našeho intelektuálního úsilí, kterým se snažíme pochopit zázrak bytí, *cítíme* své bytí nejvíce ve chvílích existenciální tísně.
To vše má svůj smysl.
Vědět o pomíjivosti veškerého života pomocí intelektu je jedna věc, odloučit se od milované bytosti je věc druhá. V každé pochybnosti, v každém utrpení, v každé otázce po smyslu všeho, co se děje, je vzácná možnost naděje. A naděje je hnacím motorem člověka.
Popírat bolest, smutek, utrpení tváří v tvář ztrátě milované bytosti nemá smysl. Stejně tak nemá smysl vzdát se sám sebe.
Modlím se, abychom v těchto skutečně vzácných okamžicích našeho bytí měli všichni sílu a statečnost vnímat utrpení stejně pomíjivě jako radost.
Andělem člověka je čas.
S láskou ze srdce,
brah