Křesťanství a znovuzrození.

hoj milí,

na jednom křesťanském fóru jsem položil otázku, jak křesťané přemýšlejí o znovuzrození. Dostal jsem odpověď od TamLina, která myslím stojí za přečtení ..... Zeptal jsem se a možná sem tuto odpověď vložím - užijte si ji!




.

Církevní křesťanství v dnešní době odmítá, alespoň oficiálně, učení a realitu tzv. reinkarnace.

Mnozí křesťané mimo církve ji však považují za podstatnou součást křesťanského učení.

Podle svého přesvědčení svobodného, nevázaného následovníka Krista, jedinečně připoutaného ke Kristu, ji považuji za pravdivou, v každém případě vysoce pravděpodobnou, logickou, dobrotivou a spravedlivou.

Na počátku křesťanství byla reinkarnace jedním z "pilířů" celé stavby víry.
Bez ní by "křesťanství" postrádalo (a vlastně postrádalo) jakoukoli logiku.

Vždyť jak by mohl dobrotivý Bůh dát jednomu člověku zlaté lžíce a jinému jen hladový hadr v jeho údajně jediném (!!) životě na zemi?

Raná církevní knížata a teologové jako Origenes, Basilides nebo svatý Řehoř samozřejmě učili o znovuvtělení duše.

Oficiálně po nicejském koncilu (prvním velkém koncilu v dějinách církve) v roce 325 - ale jak se dá předpokládat, ještě předtím - se začaly záměrně upravovat nebo dokonce vymazávat nepopulární či špatně pochopené pasáže ze spisů Nového zákona, včetně těch, které se týkaly reinkarnace.

Teprve pátý koncil v Konstantinopoli v roce 553 reinkarnaci definitivně "zrušil"!!!

Korektoři jmenovaní církevními autoritami speciálně pro tento účel byli oprávněni opravovat biblické texty ve smyslu toho, co bylo podle tehdejších církevních vládců považováno za správné.
Je pravděpodobné, že v tomto období byly odstraněny četné pasáže Nového zákona týkající se učení o reinkarnaci.

Jeden z nejznámějších "církevních otců" -Origenes- byl jedním z největších učenců a znalců Bible, jaké kdy "křesťanství" poznalo.

Byl to učenec, který získal všechna světová vyznamenání tehdejšího řeckého vzdělanostního světa, a je také jediným, kdo předložil křesťanskou nauku také literárně v podobě uzavřeného filozofického systému.
Aby mohl všechna svá tvrzení opřít o široký biblický základ, připravil si obsáhlou textovou edici Starého zákona (Hexapla), aby se mohl ve svém učení vždy odvolávat na tento základ.

Kromě řečtiny ovládal také hebrejštinu (jazyk původních starozákonních textů), a dokonce se naučil i Ježíšovu mateřštinu, aramejštinu, aby mohl číst původní texty těch, kdo Ježíše osobně znali a zapsali jeho život a učení.
Origena tak lze bez nadsázky označit za univerzálního učence světového věhlasu.

Je svědkem nejvyššího křesťanského poznání a jeho předním učitelem.
Jeho literární odkaz představuje až do 20. století nejobsáhlejší a nejhlubší zpracování Bible. (Z úvodu knihy Origenes Diamant od Roberta Sträuliho, 1987).

V De principiis tedy Origenes zcela přímo obhajuje principy karmy a reinkarnace. Říká tam např:

[color=Oranžová]Chce-li někdo vědět, proč lidská duše jednou poslouchá dobro a podruhé zlo, musí hledat příčinu v životě, který předcházel současnému životu. Každý z nás spěje k dokonalosti prostřednictvím řady životů. Jsme povinni vést stále nové a stále lepší životy, ať už na zemi, nebo v jiných světech. Naše oddanost Bohu, která nás očišťuje od všeho zlého, znamená konec našeho znovuzrození[/color].

A na jiném místě píše:

.

Podle Origena je tedy konečným cílem celého života v hmotném světě, aby se duše očišťovaly a zušlechťovaly prostřednictvím mnoha inkarnací, až se nakonec všechny díky poslušnosti Ježíšovým přikázáním a díky své lásce a oddanosti Bohu vrátí do věčného společenství s Bohem:



[color=Oranžová]Bůh totiž nesměřuje duše jen s ohledem na, řekněme, padesát nebo šedesát let tohoto pozemského života, ale na nekonečnou věčnost; učinil totiž duchovní podstatu neporušitelnou a spřízněnou se sebou samým a rozumová duše není vyloučena z uzdravování, jako by byla omezena na život zde na zemi.....
Tento [návrat k Bohu] si však nesmíme představovat jako náhlou událost, nýbrž jako postupný proces, který se odehrává krok za krokem v průběhu nesčetných a nekonečně dlouhých časových úseků, přičemž proces zdokonalování se pomalu zmocňuje jednoho po druhém... ; někteří spěchají vpřed a usilují rychleji k výšinám, jiní je následují s malým odstupem a další jsou daleko vzadu; a tak existují nesčetné stupně pokrokářů, kteří dospívají od nepřátelství ke smíření s Bohem, a na konci je poslední nepřítel, který se nazývá smrt a který je také zničen, aby už nebyl nepřítelem. [/color]


Tento poslední výrok se vztahuje k biblickému úryvku 1 Kor 15,26, který Origenes vysvětluje takto:

.

Můžeme tedy shrnout:

V Ježíšově prostředí bylo tedy poznání reinkarnace známo, takže ho mohl tu a tam ve svém učení předpokládat.
To je také jedno ze tří možných vysvětlení, proč se o tomto tématu nedochovalo tolik informací.

Druhým vysvětlením je, že tato tradice nebyla v zájmu církve, a proto se většina svědectví zachovala mimo Bibli v tzv. apokryfech (= skryté spisy).

A na třetí myslitelné vysvětlení poukazuje církevní otec Jeroným, od něhož je předána následující věta:

[color=Oranžová]"Učení o druhém příchodu bylo od nejstarších dob hlásáno jen nemnohým jako předávaná víra, která nebyla hlásána veřejně."
(Jeroným, Epistula ad Demetriadem, citováno podle K. O. Schmidt, Kehret wieder Menschenkinder, Bonn 1970, s. 42),[/color].

Což také dává smysl:

Společenství, které chce napomoci tomu, aby se na zemi prosadilo království míru nebo "Boží království", by se nemělo ztrácet v reinkarnačních spekulacích, nesměřujících ani do minulosti, ani do budoucnosti.

Je myslitelná kombinace všech možných vysvětlení.