Věčný zákon světa.

zde je síla, kterou bych rád nazval věčným světovým zákonem.

Vše, co vzniká, zaniká. Všechny jevy našeho vesmíru podléhají tomuto zákonu. Světová proměna hvězd a planet se řídí tímto koloběhem dechu Brahmy, stejně jako jsou na něm závislé jednotlivé bytosti. Všechny bytosti vznikají z čisté, jediné myšlenky, která dala vzniknout našemu vesmíru. Jednotlivé bytosti se rodí, vznikají z předchozích a rozplývají se v nich po projevech, které však nikdy nemohou přerušit koloběh zrození a znovuzrození všech bytostí v našem vesmíru. Vše, co vzniká, zaniká. To platí stejnou měrou pro jevy v našem vesmíru jako pro vesmír samotný.

Mimo fungování mechanismů vzniku a zániku žije nekonečná, nedělitelná a věčná Boží pravda. Tato pravda za "naší" pravdou zůstává nedotčena svými vlastními emanacemi, které tvoří náš životní cyklus. Celek je více než součet jeho částí.

Máme-li sami sebe chápat jako osvícené bytosti, je užitečné si uvědomit, že existuje vyšší pravda než pouhé možnosti, které máme k dispozici při dosahování vlastní dokonalosti. Jsme proměňující se bytosti, které jako projevy Boha usilují o dokonalost a chtějí splynout se zdrojem veškerého života, přestože od tohoto zdroje nejsme nebo jsme nikdy nebyli odděleni.

Housenka se mění v motýla, z vajíčka a spermie se stává lidská bytost, hvězdná generace plodí následující generaci (generace). Vše, co vzniká, zaniká. A neustále se mění. Každý atom našeho světa byl v dřívější době na jiném místě ve vesmíru v jiných, rozmanitých možnostech existence.

Dech Brahmy vyznačuje životní cyklus našeho vesmíru. Všechny jevy vznikají v závislosti na jiných faktorech, které zase vznikly tímto způsobem. V řetězci lze libovolně pokračovat, protože neexistuje žádný začátek ani konec. Z jednoho vesmíru vzniká další, stejně jako on sám vznikl z jiného.

Je velmi užitečné a cenné uvědomit si tuto změnu. Díky ní se totiž můžeme naučit rozlišovat mezi domnělou příčinou procesu a skutečnou příčinou, Bohem.

Když se lidé ocitnou například v kultu předků své víry, připoutávají jevy ke světu tohoto světa. Totéž platí pro hledající, kteří vidí svá vysvětlení ve vztazích příčina-následek. V obou případech jde o zdání v rámci naší "roviny" - a nikoli o skutečnou, "za" Boží realitu.

Může být užitečné chtít pochopit zákony tohoto světa, abychom zjistili, jak jsme "postaveni". Nicméně tímto druhem hledání nepronikneme ke skutečnému zdroji života, protože ten je třeba hledat mimo naši realitu. Ačkoli platí slovo, že všechna jevení jsou prostoupena božským duchem a jsou z něj kauzálně utvářena, přesto všechna jevení v našem vesmíru podléhají také zákonům daným tomuto vesmíru samotnému. Může se velmi vyplatit chtít tyto zákony nahlédnout, pokud se chceme naučit lépe chápat pravdu "za tím". Nicméně to není nic jiného než snaha chtít se dotknout bytosti v zrcadle. Obraz je v zrcadle viditelný a lze jej pozorovat - nemůžeme se jej však dotknout.

Existuje tolik světových systémů a vesmírů, kolik je zrnek písku v moři. Rozmanitost jsoucna se nezastavuje ani u nehmotných projevů, nevyjadřuje se výhradně hmotně. Temné světy a světelné bytosti jsou rozmanité - více, než je lidská mysl schopna pojmout. Boží světlo se vyjadřuje všemi možnými i nemožnými způsoby a jen malou část z něj můžeme přímo zakusit, protože naše duchovní možnosti jako lidí jsou omezené. Přesto jsme všichni schopni vnímat sebe sama i všechny ostatní projevy vícerozměrně. Podržíme-li proti sobě dvě zrcadla a podíváme-li se do nich zboku, uvidíme nekonečný sled zrcadlových obrazů, které se v sobě navzájem ztrácejí. Rozpoznáváme obraz pravdy, který nám umožňuje nahlížet na věčnost ve stále "rozmazanější podobě".

Hledejme světlo. Zahleďme se do sebe a do "reality", která nás obklopuje, všemi smysly.