Status Quo.

Ahoj milí :) Ahoj,

quo vadis? Kam se chystáte?

Náš svět je krásný - a ošklivý zároveň.

Krásný proto, že máme všechny možnosti se vymezit, vyvíjet se a stát se tím, kým už ve skutečnosti jsme. Neseme v sobě veškerou moc stát se bytostmi, které využívají své síly k tomu, aby přispěly k úspěchu tohoto "designu reality".

Ošklivý je náš svět, protože všechny své možnosti využíváme k tomu, abychom se rozvíjeli jen podmíněně. Vidíme potíže a podrážíme si nohy tam, kde bychom mohli skutečně žít svobodu.

Proč tomu tak je?

Na jedné straně jsou bytosti, které se věnují racionalitě. Lidé s hlavou. Bytosti, které jednoduše sčítají 1+1 a pro které se zdá být důležité jen to, co mohou změřit, zvážit a ohmatat.

Na druhé straně všeobecně prožitkového spektra jsou lidé, kteří věří. Kteří mají blíže ke svému srdci než ke svému rozumu a pro něž není důležité, co nás učí přírodní vědy.

Oba druhy pohledu na svět představují v každém případě určitou stránku skutečnosti. Ale jen jednu stránku, nikdy ne nadřazený pohled na svět. Chceme-li skutečně porozumět světu, v němž žijeme, je užitečné kombinovat oba způsoby pohledu na věc. Nosit "duchovní brýle" s "vědeckými progresivními skly" v jednom.

Někteří z nás, kteří začali nahlížet za "zrcadlo reality" a rozpoznávat souvislosti přesahující to, co je přístupné běžné veřejnosti, se dostávají do nepořádku ohledně svých nových poznatků. Rozčilují se nad ilumináty a dalšími bytostmi, které drží naši krásnou planetu v kleštích. Na tom v zásadě není nic špatného - měli bychom si však uvědomit, že my kontrolujeme informace, které dostáváme - ne že informace kontrolují nás. Mysl sevřená v kleštích není nikdy svobodnou myslí.

Zdá se mi důležité, abychom využili příležitosti používat svou mysl v souladu se svým srdcem. Myslím, že je nutné, abychom se všichni vzdali svého "lemplovského chování" a konečně(!) se jednou stali skutečně aktivními. Nicméně kéž se tato aktivita nevyprazdňuje naslepo.

Pokud se "probudíme" a rozčílíme se nad životními podmínkami na naší zemi, měli bychom se nad tím zamyslet i v případě, že nás někdo zavolá k večeři nebo si chceme zahrát další kolo golfu. Osvícení do kapsy vesty a výklenková ezoterika nikomu nic nepřinesou. Poměry v našem světě se účinně změní jen tehdy, když všichni začneme u sebe. K čemu je světu, když poměry v něm odsuzujeme nebo jsme z nich smutní? Náš soucit, který se nepromění v aktivní soucit, nemá žádnou cenu.

Tento svět zažije vážnou změnu. V dohledné budoucnosti. "Jen Otec zná přesnou hodinu," dává nám vědět Nový zákon. A ti duchovní z nás předpokládají, že je důležité žít "tady a teď". A jednat - rád bych poznamenal.

Přál bych si, abychom se všichni na chvíli vnitřně zastavili, udělali krok stranou a zeptali se sami sebe, co sami děláme, aby "božský zdroj lásky" mohl rozvinout své působení pro dobro nás všech. Bez ohledu na naše osobní vnímání vesmíru, jeho fungování a našeho působení v něm. Každý se může řídit svým vlastním pohledem, svým krédem, svou vírou a jednoduše se chytit za vlastní nos: Co mám dělat, aby to bylo lepší pro mé bližní?.

Abychom pak byli všichni přátelští ke svým bližním - protože to je polovina úspěchu.

S pozdravem :D,

brah