Odkaz...

Bylo to v době, kdy se z opice stal člověk. A v předvečer toho, že se stal člověkem, opice opět shromáždila všechna zvířata kolem sebe, aby se s nimi rozloučila. Zítra se stanu člověkem, promluvil k nim toužebně, a vy mě všechny opustíte a vyhnete se mi, a mezi mým potomkem a vaším potomkem vznikne boj.

Ano, boj! zařval lev.
Chceš se stát víc než my! zavrčel nosorožec.
Za to budeš muset zaplatit! zopakoval jedovatě blecha.
Necháme toho! řekl opičák s nádechem nepopsatelné únavy,
a oslavme dnes společně svátek míru a radosti.
Budiž! vykřikla zvířata a dobromyslně a vlídně se shlukla kolem odcházejícího bratra a ptala se ho, jestli by pro něj nemohla udělat něco hezkého nebo mu něco dát.
Pak se opičákovi udělalo ještě mrzutěji, sedl si pod palmu a začal žalostně vzlykat. Zvířecími srdci projel hluboký soucit.
Chceme toho ubožáka utěšit!" začala konečně ovce a vykročila vpřed k plačícímu muži.
Dlouho se ovce dívala opici do očí a pak řekla: "Nos můj obraz stále ve svém srdci, takže to bude, jako bych žil dál s tebou a v tobě!
Velbloud šel za ovcí, hluboce se zadíval do očí opice a řekl jí totéž.
Přistoupili k němu i vůl, osel, prase, páv, husa, tygr, vlk, hyena a mnoho dalších zvířat a každé z nich se opičákovi hluboce zadívalo do očí a slavnostně mu řeklo: "Nos můj obraz stále ve své duši, takže to bude, jako bych žil dál s tebou.
Jako poslední se přiblížili lev, orel a had.

Opičák se pro únavu sotva dokázal podívat z očí, a když se s ním had rozloučil, okamžitě upadl do hlubokého spánku. Zmatené a strašlivé sny ho však vyděsily a k ránu se v polospánku zvedl z tábora a tápavě se vydal k nedalekému prameni.
Očima, jejichž závoj jasné vědomí ještě nedokázalo roztrhnout, pohlédl do vodního zrcadla, které mírně pohnuté odráželo jeho obraz.

Jak vypadal! Na chvějících se vlnách tam plul obraz prostomyslné ovce - nebo - ne! Byl to ošklivý velbloud, který na něj s arogantními rysy zíral z vln. Najednou se mu zdálo, že je to krvežíznivý tygr, jak se viděl v záplavě, a sotva se podíval blíž, už to byl páv, který na něj marně tloukl kolovratem.
Konečně se mezi stromy prodral sluneční paprsek a opičák se probral ze snění. Udiveně si protřel oči a hned chtěl vylézt na další obrovský strom, když vtom mu pohled padl do pramene. Pak si uvědomil, že se z něj přes noc stal člověk.

(Christian Morgenstern, (1871-1914), německý spisovatel, dramatik, novinář a překladatel).